Už od pravěku se lidé snažili najít látky, které by stimulovaly libido. Například už i v hrobech člověka neandrtalského byly objeveny rostliny, které jsou známé svými afrodiziakálními účinky. Dříve se obecně věřilo, že to, co má tvar mužského nebo ženského přirození, bude mít na tyto oblasti také vliv. To znamená, že za nejsilnější afrodiziaka se považovaly například ústřice, banány, chřest, vejce, apod.
Nejstarší záznamy o afrodisiacích
Nejstarší zmínky o používání afrodiziak pocházejí z textů starého Sumeru, starověkého Egypta a staré Číny. Podobně ale také v antickém Řecku byly dokonce vytvářeny zahrádky, kde se popíjelo víno s nejrůznějšími bylinkami stimulujících účinků. I antičtí učenci si všimli, že někteří živočichové či rostliny mají afrodiziakální vlastnosti a tyto znalosti sepisovali do knih.
Kámasútra
Asi nejznámějším dílem tohoto charakteru je kniha Kámasútra, která pochází z Indie, ale neví se, kdy přesně vznikla. Ta vzhledem ke svému syrovému popisu sexuálních praktik a následných náčrtků, byla v mnoha zemích odsuzována.
Ve středověku díky zvyšující se vzdělanosti dochází znalosti o afrodisiacích svého vrcholu. Každý kontinent a každý stát si našel jiné afrodiziakum v rámci možností své země. Například v Indii je za nejsilnější afrodiziakum považován hašiš a pryskyřice, v Číně je to ženšen, v Africe kůra stromu Yohimbe, v Americe jsou to nejrůznější psychotropní látky jako je koka nebo lysohlávky.
